Baxovo doupě na Blog.cz

Když jsem četl knihu Okamžik přítomného okamžiku, tak jsem nemohl vyjít z úžasu, jak jednoduše popisují techniky klidu. Samozřejmně jsem se snažil o praktikování, ale nešlo to až tak moc dobře. Myslel jsem si, že to je pouze nedostatkem vlastní praxe, což je samozřejmně pravda. Ale rád bych doplnil i něco z teorie co mi dost pomohlo. Cesta k osvícení je fajn. Ale podle mě je taky důležité ovlivňovat svoje emoce (emční těla). Ve článku Osvícení III (Askeze) jsem popisoval, že nadměrná snaha o duševní klid může zavinit deprese, stavy vyčerpání a beznaděje. Jednodušší varianta mi osobně přijde ovlivnit vlastní emoční tělo. To které v danou situaci potřebujete.

V obecné psychologii jsou celkem dobře popsány charakteristiky emocí. Uchvátila mě však jedna věc, kterou jsem si dal do souvislosti až nedávno. Dlouho mě trápí prokrastinace, ikdyž s přívalem povinností, jsem se už prakticky naučil dělat aspoň něco málo. Byly doby, kdy jsem měl kopu povinností, a místo splnění jsem vygruntoval barák, setřídil všechny papíry, dodíval jsem všechny série různých seriálů. To většina z Vás bude znát.

Prokrastinace vzniká, přijde-li myšlenka na učení. "Musím udělat tohle, už nemám čas." Pro někoho je to moment, kdy opravdu začne. Ale tohle je věcí zvyku. Jistého stereotypu. Naše emoce jsou z velké části našimi zvyky ovlivněny. Střídají se v závislosti na situaci, ale i v závislosti na myšlenkovém pochodu. Ano, dá se to "naučit", tím že začnete pěstovat zvyk. Vůli překonáváte onu neviditelnou bariéru. Ale čím to, že je to zprvu tak těžké?

Ono každé emoční tělo je nějakou dobu v činnosti. A myšlenka na to, že by mělo být změněné vybudí opačnou reakci. "Ještě ne, ještě chci být ve vedení já." Kdo je navyklý je střídat, tak jeho emoční tělo neremcá a předá vedení jinému. Ale tahle situace nastane, jste-li v rozpoložení nečinnosti a chcete přejít do fáze učení. Nejhorší je vždy začátek. Ono střídání emocí, je klíčové.

Během tohoto střídání může nastat to, čemu se říkám mezistav. Dvě emoční těla vedle sebe. Navzájem se perou o vedení a ve výsledku neuděláte absolutně nic. Vaše tělo se vyčerpává bez činnosti. Probíhá vnitřní souboj, který si žádá energii. Tohle je jeden ze zásadních problému prokrastinace.

A řešení? ... Po X-té odkazuju na Silvovu metodu. Je to způsob odpojení se od jistého emočního těla a navození nenásilně jiného. Jiný způsob, který dělá každý, kdo si onu hru ani neuvědomuje je přetvořit to vůlí, taky možnost. Další možnostní bych viděl jakýsi střed obojího. Pouze přejít do stavu meditace (viz. článek Osvícení I) a po "probuzení" se hned začít učit. Je to nenásilné, protože ve stavu meditace nezaujímá roli žádné emoční tělo. A když okamžitě zaujmete nějakou činnost, vyvoláte emoční tělo, které je pro dannou činnost typické.

V předchozích článcích jsem se snažil osvětlit dualitu světa a vyššího bytí - stav, který lze nabýt i ve vědomé formě lidského vnímání.
Tenhle princip se snažím praktikovat už poměrně dlouho. Ale často stavy absolutního klidu střídají dlouhé chvíle nečinnosti. Vždy jsem to pokládal za nedostatek mé vůle, což bude z velké části pravda. Nicméně zažil jsem si metodu, která dovede tyhle stavy více eliminovat.
Důležtá věta z knihy Moc přítomného okamžiku zní: "Nejste svou myslí". A toto uvědomnění slouží k odpoutání se od něj. Naše myšlení tvoří tzv. emoční těla. Určité naše stavy, které bojují o přežití. Chtějí se projevovat. Jsou to naše zažité zvyky, způsoby chování, které se odvozují od nálady - od emocí. Pokud budete zkoušet odpoutání se od nich na delší dobu, možná dospějete do bodu, kdy vaše emoční těla začnou bojovat, a dostaví deprese a nečinnost.
Teď bych rád citoval další větu z téhle knihy. "Vaše mysl je mocný nástroj, je-li používán správně." To mě navedlo na myšlenku vybudit emoční tělo, které v dané chvíli potřebuju, aby se dostalo do velení. To zamezí přístupu těch, které nechcete. Tohle se dá krásné skloubit se Silvovou metodou zvládání mysli. Pomocí ní dovedete vybudit optimistický postoj - vybudíte určité mentální tělo, které například dovede zapříčinit úspěch. Takže absolutní odloučení od mysli nedoporučuji hned ze startu. Vaše emoční těla budou bojovat a často člověk zahodí veškerou praxi. Nejmoudřejší mi přijde vymezit si pro cvičení meditace určitou hodinu každý den, a když si uvědomíte že vás ovládá negativní emoce - což je taky prostup vyššího vědomí - tak ji pozměnit. Uvědomění je základem, a měly by to být taky právě ty okamžiky pro tuhle praxi.
Takže odloučení od vaší mysli je fajn. Ale nemyslím, že by to byl někdo schopen zvládat delší dobu, pokud opravdu poctivě neprovedl introspekci (sebepoznání) a nemá dostatečně silnou vůli, aby se dovedl kdykoli odloučit i silnějším útokům mentálních těl útočících na vaše vědomí.

(zdroje: Silvova metoda zvládání mysli - Dr. Judith Powel; Moc přítomného okamžiku - Eckhart Tolle)

Často se potkávám s teoriemi, které já označuju za "absolutní dualitu světa". Téze, která vylučuje vše neduální a hledá dualitu i v jemnějších sférách.

Někteří zbloudilí čtenáři si možná nedovedou představit co je za pojmem jemnější sféra skryto. Takže se Vám pokusím osvětlit to, čemu můj známý říká bodová teorie. Na tomhle je nejpodivnější, že jsem to slyšel od třech lidí, které znám osobně a každý to pokládá za své. Tihle lidi se navzájem neznají.

Představte si jeden bod.

Když přidáte další, vznikne vám úsečka. Nekonečně mnoho bodů.

Když přidáte další dostanete rovinu. Nekonečně mnoho přímek.

Přidáte další a máte prostor. Nekonečně mnoho rovin.

Přidáte další a máte časoprostor. A tady vážení nastává problém. Tohle je svět, který většina z nás vnímá a nevidí nic dalšího. ... přidejte další bod a zkuste si to představit. :))

- To co si neumíte představit, tomu někteří říkají Astrální sféra. Svět nad světem. Nadmnožina tohohle světa, ve kterém je toho nekonečně vícekrát než tady na světě. Potvrzují to teorie s paralerními vesmíry.

Pohybují se tam lidské duše ve svých vlastních prostorech (psychokosmech), ale jsou tam i jiné bytosti (andělé, démoni, tvorové, kteří jsou známí například z mytologií) - tohle vše je součásti vyššího bytí.

Navrátil bych se opět na začátek - k pojmu teorie absolutní duality. Lidi jednou poznají že tady funguje něco jako dualita - vše vyváží protiklady a žačnou je všude hledat. A lidská mysl jestli něčemu skutečně věří, tak ty věci skutečně najde. Přestože jejich vysvětlení může být jiné. Už v předchozím článku jsem zmiňoval teorii bytí, do které kladu aspekty veškerstva do pyramidy. Dole jsou jakési duální protějšky a nad nimi něco nad. Něco neduálního. Dualita je něco jako základní stavební jednotka, a výše zmíněné "prostory" -2D,3D,4D,5D, je jen jakési prostředí, které určuje pravidla. Samozřejmně že je tady další obrovské množství zákonitostí, není tu pouze dualita. Existují tady 4 živly + pátý, za který se považuje právě éter - což se dá považovat za to samé jako astrál, 5D, atd.

Osvícení jsem popisoval již dříve. Včera jsem vedl s kámošem rozhovor na téma partnerských vztahů. O tom že velké osobnosti jako Ježíš a Buddha neměli žádné svoje polovičky a že je vlastně ani nepotřebovali. Ale to co prováděli je forma askéze - odepírání si. Následující teorie je má, ale rád se o ní podělím. Samozřejmě navazuji na teorie jiných.

Lidská bytost je komplikované stvoření. Naše emoce se střídají. Každá má svá specifika. Každá má nějaký spouštěč (ať už uvědomnělý a nebo ne). Tehle emoční těla bych si dovolil dát do obalu. Každý zvlášť. Teď máte pytle s astrálními těly. Tím že nějaké bývá napovrchu, tím sílí. Častěji zaujímá hlavní roli, a je přiživeno tím že existuje. Nicméně, pokud potlačujeme nějaké jiné tělo, a děláme to záměrně - říkáme si "abych se nenaštval" ... ty emoční těla to slyší. A když slyší že je tu nechcete, začnou bojovat o svou existenci. Začnou vyplouvat na povrch. Chtějí zaujmout své místo. A často vystřelí ven do vašeho vědomí (dovolíte-li to).

Askeze podle mě existuje protože pohřbíváte své emoční těla, které přináší něco tvořivého, užitečného. ... ale jako cesta k osvícení? Proč? ... nu když pohřbíte nějaké pozitivní emoční tělo, tak i to chce bojovat o přežití. A nakonec se vystřelí do vědomí. Nicméně, stále přebývá to destruktivní. Chvilku ovládne tvořivé emoční tělo, co nechce nic nzvládat a chce tvořit a dospějete chvilkově do stavu jakéhosi "osvícení". Jen krátkodobý stav. Ale velké emoční tělo bolesti a útrap tam je stále.

Sice tady píšu, že dualita není vše, ale přesto je. Tímto chci odkázat na to, že svět je tvořen s protějšky. A odepření si svojí druhé polovičky je jen forma askeze, která může pomoct. Na chvilku. Jestli to za to stojí, to nechám na vás. :)

23.4.2012 Jimmy Handrix - Purple Haze

Černé sny

všemocné nic

noc za nocí

znamená stále víc.

Zděšení a strach

střídají smíření

a ten je strachu vrah

i prohlubuji mlčení

tmavá noc

a závoj mlhy

mi poskytují moc

- nikdo nic neví

... stále

Sám na cestě

děsivého vzrušení

v neprůstřelné vestě

z okolního souznění.

Však samota otupuje

a i má duše prozřela

za bohyní nevstupuje

a už by nikdy neměla

Rozhovor s mou drahou polovičkou a přečtění pár článků mi dodalo sil napsat opět něco do této rubriky. Zaobírat bych se chtěl stvořením světa a pojetím počátku veškerstva lidí.

Začal bych u Bible. Já nejsem křesťan, ale Bible je pro mne důležitá kniha, kterou na rozdíl od mnohých věřících chápu jako knihu metafor.

Stvoření člověka je popisováno v rajské zahradě, kde Bůh stvořil Adama a Evu. Měli zákaz jezení ze Stromu poznání dobra a zla. Ale neuposlechli, a tak byli vyhnáni z Ráje.

V rajské zahradě tedy byli Adam a Eva blízko Bohu. Žili víceméně v nevědomosti. Neznali dobro a zlo - čili nějaké duální protějšky. Než se dostanu k jádru, pokusím se osvětlit co nejjednodušeji moje pojetí světa.

Já člením aspekty světa do pyramidy. Dolní dva cípy jsou protilehlé - duální, vše vytváří protiklady. Muž, žena; dobro, zlo; láska, nenávist. I v našich hlavách je skryto cosi, co nás nutí řadit něco buď do jedné, či do druhé škatulky.

Tímto trošku odkazuju na předchozí článek - změna stavu vědomí. Věřím, že pokud se člověk odpoutá od hmotné reality najde spoustu věcí. Dualita tam pomíjí. A to co je na konci je jediná dokonalá věc. Někteří ji mohou označit, jako Boha. Já upřednostňuju pojem absolutní pravda. Tím, že k ní pronikneme blíže, budeme schopni se naučit ovládat nejen své tělo, ale i běh událostí v našem životě.

Zpět k Bibli. Když tedy Adam a Eva vzali jablko ze stromu, poznali. Vzdálili se od boha. Poznali dobro a zlo. Poznali protiklady. Byli tedy vyvrženi z ráje na zem.

Co se týče teorií evoluce člověka, není to něco co bych odsuzoval, naopak. Vývoj beru jako nedílnou součást koloběhu života. Zdokonalují se technické záležitosti, rozum lidí (někdo může namítat - na to jen řeknu, že ti lidi rozum nezvládnou, kvůli odloučení s naším vyšším já), i naše těla se vyvýjejí a přizpůsobují se.

Stále narůstá počet lidí, kteří mají zájem o duchovno. Tuší a vnímají přítomnost něčeho nevysvětlitelného a snaží se to objasnit. Mnoho z nich se dá na magickou praxi, na jógu, meditace - a poznají.

To je pro mě velmi důležitá část vývoje. Poznání. Člověk může přečíst celé knihovny odborné literatury... ale bez praxe mi to přijde jako marná snaha. Knihy by měly být vodítkem pro vlastní prožitky. Slova jsou něco spoutaného a nevyjádříte jimi vše.

Doufám, že svými teoriemi nikoho neurazím a nepoškodím. Dodávám, že to je pouze můj pohled na svět a nehodlám ho nikomu vnucovat. Rovněž jsem přístupný diskuzi na dané téma. :)

Jdu ve svých vlastních stopách,
ale nejdu pozpátku či zpět,
slast, radost naleznu i v mukách,
jsem jen vlastní duše zvěd.